Židovské svátky
Nejprodávanější
Chanuka (חנוכה), známá též jako Svátek světel, je osmidenní svátek, který připomíná úspěšné židovské povstání (povstání Makabejských) proti helenizovaným Syřanům, kteří Židy nábožensky perzekvovali, a následný zázrak, který se udál při vysvěcení jeruzalémského Chrámu. Ten byl Syřany znesvěcen a jeho opětovné vysvěcení obnášelo zapálení menory. Čistého oleje, kterým se svícen zapaloval, však bylo pouze na jeden den. Svícen však zázrakem hořel celých osm dní, než se podařilo připravit olej nový. Připomínkou tohoto zázraku je zapalování svící na chanukových svícnech (chanukija) a pojídání jídel, připravených na oleji, jako jsou například bramboráky (latkes) a koblihy (sufganijot). Svátek se slaví na přelomu měsíců kislev a tevet a podle gregoriánského kalendáře tradičně připadá na konec listopadu a prosinec.
Pesach (פסח), též známý jako Svátek nekvašených chlebů, je jedním ze tří poutních svátků, který připomíná vyjití Židů z egyptského otroctví. Patří mezi nejstarší a zároveň nejvýznamnější židovské svátky. Trvá osm dní (v Izraeli sedm) a je charakteristický zvláštními stravovacími návyky a zvyky. Mezi ně patří například zákaz konzumace kvašených potravin a nápojů (pečivo, pivo, whisky) a naopak konzumace tzv. nekvašeného chleba (macesů). První dva večery svátku (v Izraeli jeden) se koná slavnostní večeře, známá jako seder. Během ní se jí symbolické potraviny a vypráví se příběh svátku Pesach. Připadá na druhou polovinu měsíce nisan, což je podle gregoriánského kalendáře zhruba duben.
Purim (פורים) je menší a nejveselejší židovský svátek. Připomíná události zmíněné v knize Ester, podle které byl svátek ustanoven Mordechajem na památku překažení plánů vezíra a místokrále Hamana na vyhlazení perských Židů. Doprovází jej řada zvyků, mezi něž patří předčítání z knihy Ester, darování dárků blízkým a potřebným, hostina spojená s popíjením vína a karnevaly. Svátek připadá na měsíc adar, což je podle gregoriánského kalendáře zhruba únor až březen.
Roš ha-šana (ראש השנה) je svátek připomínající počátek židovského Nového roku. Náleží mezi tzv. Vysoké svátky a podle židovské tradice připadá na den, kdy byl stvořen svět. Zároveň zahajuje deset dní pokání, po nichž následuje svátek Jom kipur. Svátek by měl člověk strávit v modlitbách a spitováním svědomí. Mezi tradice patří troubení na šofar a pojídání symbolických potravin (například namáčení chleba a nakrájených jablek do medu, pojídání mrkve a rybích hlav) a symbolické odhazování hříchů (tašlich). Připadá na 1. a 2. den měsíce tišri, což je podle gregoriánského kalendáře zhruba září až říjen.
Jom kipur (יום כיפור), známý též jako Den smíření, je nejsvětější a nejvýznamnější židovský svátek. Náleží mezi tzv. Vysoké svátky a připadá na desátý den po svátku Roš ha-šana a zároveň zakončuje tzv. deset dní pokání, během nichž je chování člověka váženo na vahách a během nichž má člověk napravit a odčinit všechny své případné hříchy. Jde o postní svátek věnovaný modlitbám. Podle tradice v tento den B*h odpustil lidu Izraele zhotovení zlatého telete a v tento den se rovněž Abrahám obřezal na znamení smlouvy s B*hem. Připadá na 10. den měsíce tišri, což je podle gregoriánského kalendáře zhruba září až říjen.
Sukot (סוכות), jinak též Svátek stánků, je osmidenní (v Izraeli sedmidenní) svátek, který patří mezi tzv. poutní svátky. Připomíná období, kdy Židé putovali pouští po vyjití z egyptského otroctví. Tradičním zvykem je stavění stánků, známých jako suka (pl. sukot), pod nimiž Židé po dobu svátku jedí a někdy spí. Při bohoslužbách se používají tzv. čtyři druhy (lulav, hadas, etrog, arava). Připadá na měsíc tišri, což je podle gregoriánského kalendáře zhruba září až říjen.
Šavu'ot (שבועות), známý též jako Svátek sklizně, případně Svátek týdnů, je dvoudenní (v Izraeli jednodenní) svátek, náležící mezi tzv. poutní svátky. Připomíná den, kdy B*h na hoře Sinaj daroval lidu Izraele Tóru prostřednictvím Mojžíše. Svátek zároveň ukončuje počítání omeru. Mezi zvyky patří konzumace mléčných potravin, celonoční studium Tóry a vyzdobení synagogy na zeleno. Připadá na měsíc sivan, což je podle gregoriánského kalendáře zhruba květen až červen.