Zsidó gyökerek

Židovské kořenky se používají při obřadu známém jako havdala (הבדלה, doslova “oddělení”), který zakončuje šabat a svátky, a slouží k uchování vonného koření nebo bylin. Havdala zahrnuje požehnání nad vínem (či nad jiným nápojem, s výjimkou vody), kořením a svící se spletenými knoty, načež následuje požehnání, které zdůrazňuje oddělení svatého a světského, dne odpočinku a pracovního týdne či světla a tmy.

Vonné koření, hebrejsky besamim (בשמים), je často uložené ve speciálních kořenkách. Jejich tvar není nijak předepsán, a zpravidla tak je odrazem zručnosti místních kovotepců či majetnosti majitele. Velmi častým tvarem je věžička na dlouhé nožce, případně kořenky ve formě různých plodů. Vyrábějí se z různých materiálů, nejčastěji ze stříbra. V sefardských a mizrachi komunitách se nezřídka používají snítky vonných bylin, zatímco v aškenázských komunitách bývá velmi často používán hřebíček a skořice. Po požehnání nad kořením je kořenka podávána mezi přítomnými, aby měl každý možnost si ke koření přičichnout. Podle Talmudu a kabaly dostává každý žid o šabatu duši navíc. Důvody se uvádějí různé, mj. abychom se plně mohli oddat šabatu či nám umožňuje studovat Tóru s ještě větším zaujetím. Na konci šabatu tato duše odchází, přičemž příjemná vůně koření má zmírnit smutek naší vlastní duše nad odchodem té šábesové.

Při havdale se používá zvláštní spletená svíce se dvěma a více knoty, pro níž bývá v domácnostech speciální havdalový svícen. Smyslem havdaly je zapojit všechny naše smysly: ochutnat víno, přivonět koření, vidět plamen svíčky a cítit její žár, a slyšet modlitbu.