5 knih Mojžíšových - Pět knih Mojžíšových

Product detailed description

Hebrejský text i překlad jsou rozděleny do kapitol a členěny do týdenních oddílů (parašiot), předčítaných o šabatu. Biblický text je doplněný haftarami (čtením z proroků) k jednotlivým týdenním oddílům Pěti knih Mojžíšových, tak jak se recitují při šabatové bohoslužbě. Zachovat maximální věrnost hebrejskému originálu umožňuje rabi Sidonovi mnohaleté studium hebrejské bible, znalost rabínské tradice výkladu jejího textu a v neposlední řadě i skutečnost, že patří k uznávaným autorům českého jazyka. Výsledkem je překlad, který tomu, kdo jej bude studovat nebo i jen číst, umožní svou původností, odvahou a vnitřní pravdivostí větší blízkost a hlubší pochopení tohoto základního biblického textu.

Karol Sidon, hebrejským jménem Efraim ben Alexander, (* 9. srpna 1942 Praha) je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, bývalý chartista a disident.

Jeho židovský otec Alexander Sidon byl roku 1944 umučen v terezínské Malé pevnosti. Karola pak skrývali na venkově až do konce okupace. Matka se v roce 1948 znovu provdala za Žida, který utekl z terezínského ghetta, kladenských dolů, z Varšavy, z Treblinky i ze sovětského gulagu. Osud obou otců přispěl k tomu, že se Karol Sidon cítil být Židem a v roce 1978 konvertoval k judaismu. V roce 1983 emigroval do Německa, kde vystudoval judaistiku. Později studoval v jeruzalémském institutu Harry Fischel (Machon Ariel) a v roce 1992 se stal pražským a zemským rabínem. Ve funkci pražského rabína působil do loňského roku, zemským rabínem je stále.

Vážený pane rabíne, asi před dvaceti lety jsem četl jednu z Vašich knih, Sen o mém otci. Zejména vyprávění o Vašem dětství na mne udělalo hluboký dojem. Jako dospívající jsem se marně snažil vžít do pocitu, jaký člověk musí mít, když neví, je-li jeho otec mrtev či žije. Jak vás taková nejistota ovlivňovala?

Opravdu jsem nějakou dobu počítal s tím, že tatínka někdy objevíme, a když se mu někdo podobal, tak to ve mně hrklo. Ale ve skutečnosti ten prostor otce, který má průměrný člověk zaplněný se zážitky se svým tatínkem, byl relativně prázdný. A přesto, že jsem se ho snažil po celý život zaplnit informacemi z druhé ruky, se mi nepovedlo jej vyplnit.

Druhý tatínek ho nenahradil?

Myslím, že je nutné oddělit hledisko  tak říkajíc „ideologické“, dané věrností mrtvému,  od toho faktického. Prakticky se mi o druhém tatínkovi, i po tom co zemřel, dodnes zdá, zatímco ten vlastní z mých snů už před lety vymizel, v tom smyslu se se mnou dokonce ve snu i rozloučil.

Během Vašeho vystoupení v televizní talkshow poznamenal moderátor Jan Kraus v diskusi o Vašem židovství, že on sám byl vždycky pro křesťany Židem a pro Židy křesťanem. I já mám pocit, že v takové nebo podobné situaci je v České republice mnoho lidí s židovskými kořeny. Neměla by se židovská obec více otevřít (třeba i lidem žijícím ve smíšeném manželství, lidem, kteří mají židovské předky ve vzdálenější minulosti, „čtvrtinovým“ Židům…), být pojítkem mezi židovskými komunitami, (Bejt Simcha, Židovská liberální unie..)?

Mám dojem, že ten problém na pražské židovské obci byl z mého hlediska vyřešen správně tím, že jsme oddělili problematiku halachického židovství od přirozené potřeby lidí židovského původu se podílet na životě židovské komunity. Podle pravidel pražské židovské obce má každý s právem návratu do Izraele i právo zažádat o výjimečný status, který mu zaručuje všechna práva jako členu obce s výjimkou práva hlasovacího. Pokud jde o jiné směry v židovství a jiná sdružení, Bejt Sichma nebo Bejt Praha jsou přidruženými členy FŽO.

A další otázka, která mě při sledování Vaší návštěvy v televizním studiu napadla: jak důležité je pro Vás „genetické židovství“? Může být konvertita (bez kapky židovské krve) stejně Židem, jako člověk, kterého s židovstvím pojí geny i vědomí tisíců let národní historie?

Musím přiznat, že od té doby jsem poněkud změnil názor, s tím, že si uvědomuji, že se těmto konvertitům přirozeně nedostávé  židovská zkušenosti. Tím vlastně nemluvím přímo o genetice, protože se v ní nevyznám, ale o člověku, který sám zažil antisemitismus na vlastní kůži až po ztrátu vlastní rodiny, anebo tuto jizvu ve vědomí nebo podvědomí převzal. Nelze to však brát plošně, platí to především pro ty, kteří si zvolili judaismus jako řád, jenž má jaksi za ně řešit všechny problémy, a snaží se ze svého vědomí vytěsnit, čím jako lidé skutečně jsou.

Zdá se mi, že v ČR, kde je úzká komunita, postrádáme reformní směry židovství. Před dvanácti lety, v době, kdy jsem se chystal oženit, jsem telefonoval na sekretariát Židovské obce. Mnoho mých příbuzných zemřelo v koncentračních táborech, můj otec byl Žid. Z úcty k jejich památce a k odkazu babičky jsem chtěl mít se svou nežidovskou snoubenkou židovskou svatbu. Sháněl jsem se po kontaktu na liberálního rabína, který by oddával smíšené páry, ale žádný jsem nedostal. Vzali jsme se tedy v Řecku na pláži…  Co byste poradil lidem, kteří jsou v podobné situaci?

Osobně si myslím, že každý se rozhoduje sám, a pokud nemůže mít halachickou, tj, ortodoxní židovskou svatbu, může se oženit občansky.  Je to lepší, než hladit své židovské srdce nemístnou romantikou, jíž reformní směry vycházejí na můj vkus vstříc až do té míry, že mažou meze, které tisíciletá tradice židovského zákona, a také židovské zkušenosti, o níž byla řeč, vymezila. Promiňte, že to tak natvrdo říkám, ale odkaz předků je i ta halacha.

Moje děti navštěvují Lauderovy školy, které byly založeny za Vašeho působení v úřadu pražského rabína. Po příjezdu rabína Petera (Shekel.cz byl mezi prvními médii v ČR, která s ním dělala rozhovor) jsem při hovorech s rodiči spolužáků mých dětí měl pocit, že se lidé těší na změnu, těší se na nového rabína. Ale když jsem potom četl v Lidových novinách Peterova slova o tom, že Palestinci jsou dobří v „aranžování kečupu,“ připadalo mi takové vyjadřování nehodné rabína. Jaký je váš názor?

Při tom by měl mít člověk na paměti, že když někdo přijde po dvanácti letech ze sionistické ješivy a zná situaci v Izraeli z každodenní reality, může při prvních kontaktech s místními médii nechtěně překročit hranici místního vkusu. Pohled na palestinsko-izraelský konflikt je velice ovlivněn tím, jestli jej člověk sleduje zvenčí nebo jej na vlastní kůži prožívá. To neznamená, že by i ti nejortodoxnější osadníci Palestince jako celek nenáviděli. Když jsem v roce 1987 přiletěl poprvé do Izraele, také jsem byl poznamenán představami, jak hezké by bylo vyřešit ten problém mírumilovně.  Pár let poté jsem však během první války v Perském zálivu viděl, jak místní izraelští Palestinci vítají Saddámem Hussainem vyslané rakety Scud na střechách svých domů. Takže se nedomnívám, že tento konflikt smaže ze světa jakákoliv mírová dohoda.

Jste pro vznik Palestiny?

V zásadě ano. Ale to neznamená, že by se tím vyřešil problém soužití Izraele s Palestinským státem.

Jak se díváte na možnost existence jiných civilizací? Vylučujete možnost stvoření E.T. Adama a E.T. Evy?

Už jenom proto, že židovský bůh je charakterizován jak bůh všech světů, to nemohu vyvrátit.

Co znamená pro Židy např. křesťanský nebo muslimský Bůh?

Že je to Bůh vyznávaný křesťany nebo muslimy.

V čem se tedy ten židovský Bůh od těchto Bohů liší?

Tou kterou naukou o něm. V Talmudu se vypráví, že Bůh, předtím než na Sinaji daroval Izraeli Tóru, ji nabídl starším národům. Ty ji však odmítly, protože třeba jen jednou věcí odporovala jejich naturelu. V samotné Tóře je řečeno, že si Bůh mezi národy vybral Izrael jako menšinu a ostatní ponechal pod vládou andělů. Každý z těch andělů je naprogramovaný tak, aby naturel toho kterého národa odpovídal programu dotyčného anděla.

Když jsem vedl interview s Tomášem Jelínkem, poměrně hodně se proti vám vymezoval. Moje babička mi vždycky vyprávěla, jak spolu Židi drží pohromadě, pomáhají si. Když jsem odjížděl na Nový Zéland, kladla mi na srdce, abych se – kdykoliv budu mít kdekoli na světě problémy – obrátil na židovskou obec. Když na její slova vzpomínám, cítím trochu zklamání z toho, jaká mi připadá dnešní židovská komunita v Praze. Ne že bych byl lepší, také mám se spoustou lidí problémy, přesto si říkám, jestli by nebylo lepší si nepřítele hledat například v politicích, než se hádat uvnitř obce? Existence vnějšího nepřítele přece sjednocuje, zatímco hledání nepřátel mezi námi nás rozděluje…?

Nerad se vracím k událostem před zhruba patnácti lety, ale je třeba podotknout, že do toho konfliktu šel jako první předseda obce Jelínek. A k tomu použil metody nejhrubšího zrna, jaké v minulosti použil Paroubek. Myslím si, že za tím vším byla práce PR agentur, z nichž jedna pro ČSSD navrhovala právě tento způsob politického boje.

A poslední otázka: pane rabíne, od Vaší dcery Kateřiny jsem se dozvěděl, že by se Vám mohla líbit tato keramická natla (pauza). Prosím, přijměte ji jako poděkování za to, že jste si po čtyřech letech mých marných žádostí o rozhovor s Vámi dal říct. Směl bych ještě poprosit o společné foto?